pátek, 10. října 2014
V poslední době se šíří různé zprávy o povinnostech provozovatelů BPS ohledně měření emisí. Zde musíme rozlišovat dvě různé situace. První je vlastní technologie. V případě BPS máme z hlediska zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. obvykle dva vyjmenované stacionární zdroje znečišťování ovzduší uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu:
zdroj 1: kód 3.7. Výroba bioplynu - zahrnuje veškeré součásti technologie BPS – od vstupních jímek, přes fermentory, až po sklady digestátu a havarijní hořák (fléru) – a jako taková nemá specifický emisní limit, tudíž ani povinnost měření. Jako vyjmenovaný zdroj znečišťování ovzduší však musí být provozována v souladu s platným povolením a podmínkami v něm stanovenými a se schváleným provozním řádem BPS.
zdroj 2: kód 1.2. Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu … (podle příkonu kogenerační jednotky - od 0,3 MW do 5 MW vč. / nad 5 MW).
Vzhledem k příkonu dané kogenerační jednotky jsou v tomto případě rovněž stanoveny specifické emisní limity, přičemž platí, že povinnost pravidelného měření platí až od 1 MW příkonu. Do tohoto limitu se měření nahrazuje výpočtem podle § 3 odst. 5 písm. a) prováděcí vyhlášky č. 415/2012 Sb. (tzv. emisní vyhláška). Obvykle je tedy v těchto případech vyžadováno pouze prvotní změření v rámci kolaudačního řízení, které prokáže plnění daných emisních limitů.
Tolik ke sledování emisí a jejich měření u klasických zemědělských BPS. Na straně druhé však stojí vyprodukovaný bioplyn, který je obvykle využíván jako palivo pro kogenerační jednotku a je pak tedy pouze prostředkem pro výrobu elektřiny a tepla.
Vyvstává otázka, jaké jsou požadavky na kvalitu bioplynu jako paliva. Klíčovým faktorem v rozhodnutí, zda máme povinnost plnit požadavky na kvalitu paliv dle emisní vyhlášky je, zda toto palivo uvádíme na trh, nebo ho využíváme pro vlastní potřebu.
Dle § 16 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.) smí být v ČR uváděna na trh pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím předpisem (emisní vyhláška). Splnění těchto požadavků je osoba uvádějící palivo na trh povinna odběrateli paliva prokázat.
Kvalita bioplynu má být proto sledována v pravidelných intervalech prostřednictvím podrobných analýz pro zajištění optimálního chodu zařízení, přičemž novou analýzu bioplynu je samozřejmě nutné provést vždy v případě výraznější změny vstupních surovin.
Dalším hlediskem, které se v případě paliva musí vzít v potaz je, že dle § 17 odst. 1, písm. c) zákona o ochraně ovzduší, smí provozovatel stacionárního zdroje spalovat pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu. Pokud je tedy bioplyn uveden v povolení provozu, pak i tuto podmínku považujeme za splněnou.
Autor: Bc. Lada Kvasničková, Ing. Jan Matějka – ECO trend s.r.o.
Tato informace byla zpracována s laskavou pomocí pracovníků jihočeského Krajského úřadu, kterému tímto za konzultaci i obvykle vstřícný přístup, velmi děkujeme.
FT Sun
